Sedím po honosném obědě v zahradě hříchu,
trávící žaludek jen odhaluje moji pýchu,
sedím a čekám s měšcem zlaťáků v ruce,
na soudce s účtem a smrtku zahalenou do kapuce.

Na tabuli krví sepsán dlouhý seznam,
všechna ta slova pořádně ani neznám,
ač popisují neradostné skutky života mého.
Bezpodmínečnou lásku jsem považoval za něco bezcenného.

Na pranýři špatného svědomí s pytlem zlatých
ve své mysli životem svým se toulám po stezkách kostrbatých,
soudce namísto popravy odešel pro vodu,
poetické naplnění strachem malovaného osudu.

Jde k tabuli s hadrou a kbelíkem,
že bych se provinil uzeným s knedlíkem?
Mokrou hadrou po tabuli šudlá jemně,
v pěně mé hříchy zmizí navždy zjevně.

Sleduji popravu krvavých slov s provazem kolem krku,
krví podepisuji slib lásky pomocí havraního brku,
vše co mě tížilo je během chvilky zcela pryč,
snad zachytí tu nekonečnou krásu za měšec zlata Malevič.