Stál tam strom u cesty na kraji města,
z koruny slyšel jsem zvuky a černé peří,
okolí zahaleno do bílého roucha jako nevěsta,
vzduch zdrživší se chuchvalce zimy čeří.

„Krá!“ zavrávoral král na vysoké větvi,
nespadl, to se k jeho postavení přeci nesluší,
ale to podstatné, co jste měli vidět vy,
byl ten okamžik poté, krásný jak nikdo netuší.

Král si pečlivě urovnal černý sametový smoking,
a ačkoliv z pozice pozorovatele byl už dávno mrtev,
zařval „Krá!“ s britským přízvukem jako king,
a pak přelétl na vedlejší větev.